Pegas
Něco málo o pegasovi
V řecké mytologii je to okřídlený kůň, syn boha moří Poseidóna a Medúsy.
Vyprávění o jeho původu se liší. Podle jednoho z nich vyskočil Pegas z těla své matky gorgony Medúsy poté, co jí Perseus uťal hlavu. Jiná verze vypráví, že vyskočil ze země, na níž dopadla Medúsina krev. Prý uměl létat rychle jako vítr, žil na vysokých horách, zejména na Parnasu ve Fókidě nebo na Helikónu v Boiótii. Právě zde - v Boiótii či na Parnasu sídlily ochránkyně umění - Múzy (dodnes se o Pegasovi mluví v souvislosti s uměním).
Hrdina Bellerofón s pomocí zlaté uzdy, kterou měl od moudré Pallas Athény, koně chytil, zkrotil a slavně se proháněl krajem. Při pastvě na pahorku Múz pod úderem jeho kopyt vytryskl pramen zázračné vody - Hippúkréné (koňský pramen). Z toho pak čerpali básníci touhu i sílu psát verše. Odtud novodobá představa o Pegasovi jako básnickém oři. Na tomto rčení nic nezměnil ani tragický konec jeho pána. Bellerofonta ovládla pýcha, chtěl na Pegasovi vyletět až na Olymp. Tuto zpupnou drzost potrestal Zeus tím, že na Pegasa seslal zuřivost, Bellerofón ho přestal ovládat a při pádu na zem prý přišel o rozum. Pegas však pokračoval dále, až se dostal na oblohu, kde byl proměněn v jedno ze souhvězdí.
Název koně však pochází od Féničanů, starověkých mořeplavců - jejich lodě měly na přídi "okřídleného koně" s uzdou (Pega sus) a tím se vysvětluje nejen název, ale i to, že na obloze je pouze přední půlka koně, a to obrácená - tak viděli příď své lodi námořníci z paluby.
Z nádob a hliněných tabulek Chetitů, Mezopotámců a Etrusků víme, že v jejich bájích měl Pegas křídla, proto se mu také říká okřídlený kůň. Pegas je rozlehlé souhvězdí podzimní oblohy, nápadné zejména proto, že leží mimo Mléčnou dráhu, tedy v oblasti poměrně chudé na hvězdy. Lze jej snadno nalézt podle charakteristického velkého čtverce, tvořeného hvězdami Markab, Scheat, Algenib a Alpheratz (hvězda společná se souhvězdím Andromedy). Zajímavostí tohoto souhvězdí je hvězda Markab, která dodnes slouží mořeplavcům pro navigaci.
