Jezdecké disciplíny ve zkratce
Jezdecké disciplíny ve zkratce.
Voltiž
Zjednodušeně se dá říct, že jde o gymnastiku na hřbetě neosedlaného a cválajícího koně. Kůň se při voltiži pohybuje v kruhu s min. průměrem cca 13 m na lonži a jezdec provádí na hřbetu koně různé cviky a figury.
Postroj
Voltižní obřišník:
• je vybaven dvěma úchytnými oblouky,pod voltižní obřišník se vkládá dečka, proti odření hřbetu koně.
Vyvazovací otěže
• vyvazovací otěže jsou upevněny k obřišníku a zapínají se do udidla. Zamezují koni, aby zvedal hlavu, umožní to vyklenutí hřbetu.
Voltižní soutěže
Během voltižní soutěže musí družstvo jezdců předvést některé povinné cviky a volné cviky. Některé sestavy se cvičí jednotlivě, jiné zase ve dvojicích, ve trojicích atd. Nehodnotí se jen sestava samotná, ale také styl a elegance výskoku na koně, návaznost jednotlivých cviků na sebe a seskok. Rozhodčí dále udílí známky také za celkový dojem celé jízdy. Do této kategorie hodnocení se řadí prezentace soutěžících, způsob a styl vedení koně, celkový průběh atd. Známky jsou udíleny v rozmezí od 1 do 10, stejně jako je tomu v drezuře. V případě, že soutěžící nepředvede určitý cvik z povinných prvků, nedostane žádnou známku a tím pádem ani žádné body. Pro všechny cviky je prioritou náskok a seskok.
Popis náskoku a seskoku
• Náskok na koně do běžného sedu vypadá asi tak, že cvičenec přiběhne ke koni a uchopí madla, přičemž stále běží s koněm vedle jeho vnitřní přední nohy. Poté následuje odraz, cvičenec vyskočí do výšky a přehodí pravou nohu přes hřbet koně.
• Seskok z běžného sedu se provádí tak, že cvičenec nejprve zhoupne své nohy dopředu a ihned dozadu v jednom pohybu. Při zhoupnutí dozadu se dostane nad hřbet koně, kde své nohy snoží k sobě a doskočí na zem vedle koně.
Vozatajské soutěže
První mezinárodní vozatajská soutěž pro čtyřspřeží se konala v roce 1970 ve Švýcarsku. Od té doby se každoročně koná světový nebo evropský šampionát. Mezinárodní závody, pořádá asi dvacet států. Kromě čtyřspřeží soutěží i dvojspřeží, tandemy a někdy i jednospřež koní a ponyů. Soutěž nebo závod čtyřspřeží se v zásadě koná po tři dny. Soutěž má tři oddíly: A,B a C a soutěžní složku, prezentaci, ve které se hodnotí úroveň zápřeže každého soutěžícího. Nejprve se tedy účastníci hodnotí hlavně podle vžitých konvencí podle anglického vzoru. Posuzuje se spřežení, typ a vybavení vozu, stav postrojů, ale i oblečení a chování jezdců a spolujezdců (například pokrývky hlavy, rukavice apod.). Od roku 1988 se celkový dojem známkuje a zahrnuje se do výsledků soutěže A, drezury.
Drezurní úloha se jezdí na ploše 100 x 40 m (80 x 40), pro dvojspřeží a jednospřež je vyhrazená plocha 80 x 40 m. Posuzuje se lehkost a přilnutí, pohyb, poslušnost na pomůcky opratí i bičem, soulad spřežení, sestavení koní v obratech, kvalita chodů, styl řízení a další kritéria. Délka čtyřspřeží a vozu se pohybuje kolem 10 m.
Maraton
Druhou zkouškou (B) je maraton. Odpovídá rychlostní a vytrvalostní části při soutěži všestranné způsobilosti. Získává se v ní až trojnásobek bodů proti drezurní soutěži. Trať maratonu měří 24 až 27 km a je rozdělena do pěti úseků, přičemž po druhém a čtvrtém jsou povinné desetiminutové přestávky. Spřežení musí tuto dráhu projet za méně než dvě hodiny. První úsek měří 10 km a vede po silnicích a cestách. Jezdí se rychlostí kolem 15 km za hodinu. Koně obyčejně klusají, ale povolen je i každý jiný chod. Druhá část měří 1,2 km a jede se krokem při rychlosti 7 km za hodinu. Pak následuje první přestávka. Třetí část maratonu pokračuje po kopcovité nerovné dráze, která se musí projít rychlostí 18 19 km za hodinu. Koně musí jít dobrým, rychlým klusem; není povolen krátký klus ani cval. Čtvrtá sekce je opět kroková a v desetiminutové pauze probíhá veterinární kontrola. Poslední část je dlouhá 10 km s předepsanou rychlostí 15 km za hodinu. Na trati je osm překážek, rozmístěných hlavně ke konci trati. Na počátku přirozené překážky, jako vodní brody, nyní nahradily hlavně obtížné překážky umělé, pečlivě konstruované.
Poslední disciplínou je překážková soutěž neboli parkúr. Na dráze je rozmístěno 20 překážek, kterými soutěžící zápřeže projíždějí. Postihy jsou za vynechání překážky, porušení překážky (schození míčku z vrcholu), nebo za překročení časového limitu. Tato soutěž prověřuje obratnost vozataje a jeho odhad a současně pomáhá ohodnotit výkonnost koní po obtížném maratonu z předchozího dne.
Vozy a koně
Soutěžní vozy pro maraton, čili bojové vozy se staví speciálně pro tento sport a jsou konstruovány ryze prakticky, bez veškerých ozdob a nároků na eleganci. Jsou vybaveny diskovými brzdami jako auta.
Většina koní, kteří se užívají k těmto soutěžím, jsou teplokrevníci, odvození od evropských kočárových plemen, např. holštýnští, oldenburští koně apod. Používají se také clevelandští hnědáci a jejich kříženci s plnokrevníkem, velští kobové a fellští ponyové vedle impozantních holandských gerlderlandů; maďarský tým někdy tvoří skvělí bílí lipicáni.
Maďarský tým používá svůj unikátní tradiční poprsní postroj.
Rychlostní soutěž
Tento sport se vyvinul z krátkých překážkových závodů na čas. Soutěží dvojspřeží ponyů rozdělených do dvou kategorií podle výšky a to do 122 cm a od 122 cm do 147 cm. Ponyové táhnou lehký čtyřkolý vozík na pneumatikách. Vedle kočího sedí podkoní a pomáhá udržovat stabilitu. Rychlý obratní ponyové, často výběr z velšských plemen, jsou nejvhodnější pro tento rychlý sport, který se často charakterizuje jako jezdecká obdoba automobilových terénních závodů.
Znalost postrojů a jejich použití jsou velmi důležité zejména pro vozatajce. Tažné postroje dělíme na poprsní a chomoutové. Tažné postroje musí být upraveny přesně na míru zapřaženého koně, jinak hrozí různé odřeniny a otlaky. Poprsní postroje se mohou pomocí zápřezek snadno přizpůsobit pro každého koně.
Postroje - Spojení řemeny je povoleno jen mezi chomouty nebo poprsníky. Přední koně nesmí být navzájem spojeni žádným jiným způsobem (kromě opratí). Pomocné opratě jsou zakázány. Není dovoleno uvazovat ocasy koní/poníků ke kočáru nebo k pobočnicím. Nedodržení předpisu se trestá vyloučením soutěžícího.
Použití jakýchkoliv zařízeni na postrojích, které mají nadměrný pákový účinek na uzdění, je zakázáno. Jezdci, kteří poruší toto pravidlo, obdrží 10 trestných bodů. Je zakázáno podvázat jazyk koně nebo ponyho. Nedodržení znamená vyloučení ze závodů.
Připojení mezi koňmi v žádném případě nesmí omezovat viditelnost terénu u zadního páru koní. Nedodržení tohoto předpisu se trestá vyloučením.
Překážková jízda - Cílem zkoušky C je ověřit způsobilost, poslušnost a obratnost koní/pony po maratónu a zručnost a jezdecké mistrovství soutěžících. Musí být vždy poslední.
Kategorie – Všechny kategorie mohou být součástí stejných závodů, každá však bude hodnocena zvlášť. Rozdělujeme na:
- čtyřspřeží (koně)
- dvojspřeží
- tandem
- jednospřeží
- čtyřspřeží
Soutěže - Existují 4 druhy soutěží: Mezinárodní závody spřežení kategorie B (bez omezení výšky finančních cen), Mezinárodní závody spřežení kategorie A (bez omezení výšky finančních cen), Oficiální mezinárodní závody (oficiální mezinárodní závod pro jednotlivce a družstva) a Mistrovství.
Jezdec(soutěžící) – Vozatajství se smí účastnit soutěžící, který dosáhl věku 16 - 18 let (podle kategorie) a má platnou licenci. V koňském čtyřspřeží, dvojspřeží a tandemu musí mít nejméně 18 let. V koňském jednospřeží musí mít 16 let. V pony čtyřspřeží, dvojspřeží, tandemu a jednospřeží musí mít nejméně 16 let. V národních soutěžích smí mít jezdec 16 let, ale na mezinárodních samozřejmě od 18 let. Spolujezdec musí dosáhnout věku 14 let.
Koně - Věk koní soutěžících v mezinárodních i národních soutěžích spřežení musí být nejméně 4-letí a na mistrovstvích 5-tiletí. V případě jednospřeží musí být koně minimálně 6-letí. Nedodrženi znamená diskvalifikaci. Každý kůň, vyšší než 148 cm, je klasifikován jako kůň. Pokud je zvíře menší, může se zúčastnit závodů jen jako pony. Počet koní musí být po celou dobu závodů stejný. Není povoleno stáhnout ze závodů jednoho anebo více koní a pokračovat v závodu s menším počtem zvířat, než je dáno pravidly. Kůň může v téže soutěži soutěžit pouze jednou. Porušení tohoto předpisu se trestá vyloučením.
Vozatajství se zúčastňují chladnokrevníci jako např. Ardenský kůň, Český chladnokrevník, Shirský kůň a Peršeronský kůň. Velmi dobrý kůň na vozatajství je také Fríský kůň. U nás i ve světě je proslavené české spřežení kladrubských koní.
Dostihy
Historie Velké pardubické
Jak je všeobecně známo, vznikla Velká pardubická z tradice parforsních honů, které měly u šlechty v minulém století obrovskou popularitu. Rozšířil se hlavně anglický způsob honu, který byl spojen s překonáváním přírodních překážek, probíhal mnohem rychleji než původní francouzský hon a zvěř při něm byla na konci honu vždy ušetřena pro další štvanici.
U nás propagoval parforsní hodiny především hrabě Oktavián Kinský, který dovezl z Anglie originální smečku psů i s psovodem a v roce 1936 uspořádal první hon na jelena.
V Pardubicích vznikla v roce 1841 z iniciativy knížete Františka Lichtensteina Pardubická honební společnost. Okolí města bylo pro hony jako stvořené, a tak není divu, že se zanedlouho staly podzimním setkáním společenské smetánky z domova i ze zahraničí, hlavně v letech 1872?1877, kdy vedl hony kníže Fürstenberg.
Dalším impulsem pro vznik Velké pardubické byla také Grand National v Liverpoolu, jejíž první ročník se běžel v roce 1936. V témže roce také vznikl v Praze Český závodní spolek pro Čechy a Moravu a juskutečnil se první veřejný dostih, match Oktaviana Kinského s hrabětem Renardem.cválající kůň
Dostihy pořádala také Pardubická honební společnost, poprvé v roce 1842 v okolí vesnice Trnová. Později se dostihy konaly také ve Studánce, Rábě, Nemošicích a Chlumci nad Cidlinou. V prostoru dnešního pardubického závodiště se dostihy poprvé uskutečnily 7.?8. října 1856.
Vzrůstající obliba Grand National přinesla ve druhé polovině minulého století rozmach překážkových dostihů v celé Evropě a přivedla také členy Pardubické honební společnosti na myšlenku uspořádat velký překážkový dostih, avšak na dráze a s překážkami zcela odlišnými od evropských zvyklostí. Organizační komise ve složení Max Ugarte, Emil Fürnsternberg a Oktavián Kinský pracovala rychle, a tak byl první ročník Velké pardubické steeplechase odstartován již 5. listopadu 1874. Prvním vítězem se stal šestiletý Fantome s jezdcem Sayersem německého barona von Cramma.
Dostihy
Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Nejúspěšnější dostihové koně na kontinentě odchovával hřebčín Dormello Federica Tesia - známí jsou Donatello II, Nearco a Ribot. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. První americká dostihová dráha byla na Long Islandu v roce 1664 založena Richardem Nicollsem, prvním guvernérem New Yorku. Dnes je střediskem amerického chovu plnokrevníků 2 500 čtverečných mil velká oblast Blue Grass (Modrá tráva) v Kentucky.Kentucky derby se běhá v Churchil Downs v Louisville, na dráze založené r. 1875. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích - to jsou tři nejstarší. Český Jockey Club byl založen v r. 1919. Nyní se u nás chová asi 1000 plnokrevných klisen asi ve 150 různých chovech.
Steeplechase
Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené, pouze v Británii a Irsku jsou výjimečně populární. Nejslavnější steeplechase je Velká národní, ve světě známá spíše jako Velká liverpoolská. Běhá se od dubna 1837 v Aintee a má třicet překážek. Dalším centrem tohoto sportu je Cheltenham, kde se běhá slavný Zlatý pohár, skutečná koruna britského překážkového dostihu. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. V Americe je nejznámějším dostihem tohoto typu Mariland hunt Cup (Honební pohár), běhaný v otevřené krajině přes umělé překážky.
Klusácké dostihy
V klusáckých dostizích je vedoucí velmocí USA. Více než 30 miliónů diváků navštěvuje závodiště v Meadowlands v New Yersey, Roosland na Long Islandu nebo Red Mile v Lexingtonu. Mnoho klusáckých dostihů je pro mimochodníky, ale existují i dostihy pro normální klusáky. Běží se obyčejně na míli (1600 m) a čas 1,54 minut není ničím neobyčejným. Růst rychlosti: Největším přínosem k zvýšení rychlosti klusáckých dostihů bylo zavedení lehké sulky s bicyklovými koly s pneumatikami, což je anglický vynález. Bylo to v roce 1892 a o pět let později Star Pointer jako první uběhl jednu míli za méně než dvě minuty.
Klusácké dostihy byly prvním organizovaným jezdeckým sportem. Již 1500 let před Kristem držel asyrský královský dvůr nákladné stáje a profesionální trenéry koní, kteří byli zapřaháni do kariot, určených původně pro válečné účely. Záhy se však tyto vozíky začaly používat pro lov i závodění. Dostihy ve vozech-jezdilo se však cvalem-nikoli klusem-byly na programu olympijských her již v sedmém století před naším letopočtem a velké úctě se těšily i ve starověkém Římě.
Moderní klusácké dostihy
Moderní klusácké dostihy se začaly vyvíjet až v 19. století. Slovo "klusácké" však není ve vztahu k dostihům zcela přesné nejen proto, že, jak již bylo řečeno, se první závody s vozy běhaly cvalem, ale i proto, že slovem "klus" můžeme označit dvě varianty stejného chodu-diagonální klus a mimochodný klus. Mimochodný klus je obvykle hodnocen jako rychlejší krok a mimochodníci (paceři) jsou také mnohem méně náchylní k tomu, aby při klusu zacválali, což je proti pravidlům klusáckých dostihů a penalizuje se to diskvalifikací. Klusáci jsou oblíbení v Evropě, zatímco mimochodníci se užívají téměř výhradně v Americe. Klusáci a mimochodníci se nestaví proti sobě v jednom dostihu. (Mimochod je při dostizích "klasických" klusáků považován také za "nečistý" chod, jako např. cval nebo třítakt, a kůň je za něj diskvalifikován)
Klusácké dostihy se jezdí obvykle ve zvláštním lehkém dvoukolovém vozidle-sulce-, která má rám ve tvaru U, méně často pak v sedle. Sedačka pro žokeje je umístěna v oblouku rámu. Klusácké dráhy jsou si navzájem hodně podobné a tvarem se blíží oválu, na kterém se běží vždy na levou ruku. Velmi často mívají umělý povrch a umělé osvětlení, takže je možné závodit po celý rok.
Novinky v klusáckých dostizích
V polovině dvacátého století byly do klusáckého sportu zavedeny dvě novinky: umělé osvětlení závodní dráhy-(poprvé na Roosweltově závodišti na Long Islandu v New Yorku) a mobilní startovací zařízení. To se skládá ze dvou sklápěcích kovových křídel umístěných na jedoucím automobilu, za kterým bok po boku klušou závodící koně až na místo startu, kde jsou vypuštěni. To udělalo dostihy oproti minulosti mnohem vyrovnanější. Nejdůležitější současná klasická dráha byla otevřena v roce 1976 v Meadowlands v New Jersey.
Na evropském kontinentu jsou klusácké dostihy mnohem populárnější než rovinové dostihy plnokrevníků. Oblíbené jsou zejména v Itálii a ve Francii. Nejznámější dostihovou dráhou ve Francii, kde zavedli klusácké dostihy již v roce 1836, je Vincennes na východě Paříže. Nejdůležitějším z více než 1000 dostihů, které se tu každoročně jedou, je Prix d´Amerique. ve Francii se však stejně dobře jako klusáckému sportu daří i ostatním dostihům.
Historie rovinových dostihů
Nejstarší záznam o dostizích, pocházející z roku 1540, dokládá, že nejstarším dosud existujícím dostihovým závodištěm v Anglii je Chester. Královna Alžběta I. jezdívala sledovat dostihy na pláni u Salisbury a ještě před koncem století se toto závodiště objevilo v mapě Doncasteru. Po roce 1640 se začalo závodit v Epsomu a do roku 1700 se stal hlavním městem dostihového světa Newmarket díky královskému patronátu, který mu zaručil popularitu. Král Jakub I. byl prvním panovníkem, který v roce 1605 město navštívil, a pro Karla II. se po jeho restauraci stalo od roku 1660 domovem.
Dostihová ročenka, ve které se uvádějí termíny a výsledky dostihů, byla poprvé publikována v roce 1727. V roce 1740 postavil anglický parlament mimo zákon všechny závody, jejichž majetek byl menší než padesát liber, aby tak získal kontrolu nad bouřlivě se rozvíjejícím sportem. Derby, závod, který se stal vzorem pro mnohé další na celém světě, se poprvé běželo v roce 1780 a zvítězil v něm Diomed. Tehdy již bylo v británii padesát devět dostihových závodišť a jedinými dvěma víkendy, kdy se neběžely žádné dostihy, byl ten po Velkém pátku a o Vánocích.
Dostihy a s nimi i chov plnokrevníků se rozšířily do všech zemí, na které měla Velká Británie nějáký vliv. V Severní Americe bylo první oficiální dostihové závodiště otevřeno v roce 1665 na Long Islandu v New Yorku. Ve Francii se první oficiální dostihy běžely v roce 1776 poblíž Paříže, v Německu v roce 1822 v Meklenbursku, v Itálii v roce 1837 ve Florencii a v Neapoli. Na jižní polokouli byly první dostihy zaznamenány v roce 1810 v Sydney v Austrálii a v roce 1842 v Aucklandu na Novém Zélandu. V Čechách se poprvé běžely dostihy v Praze v roce 1839 a v Pardubicích roku 1842.
Historie překážkových dostihů
V roce 1752 se dva irští šlechtici, Blake a O´Callaghan, dohodli na podmínkách závodu svých hunterů. Ti měli běžet volnou krajinou mezi kostely v Buttevantu a St.Leger v hrabství Cork. Tehdy jistě ani nepomyslili na to, že jejich závod dlouhý na čtyři a čtvrt míle (7200 m) k jasně viditelnému cíli-věži (angl. steeple) kostela v St.Leger, dá jméno celému odvětví dostihového sportu-steeplechase.
První regulérní steeplechase, o které se dochovaly záznamy, se běžela v roce 1792 v Leicestershire v Británii. V prvopočátcích tohoto sportu se závody běhaly ve volné krajině a účastníci si sami volili trasu. Tím se tyto dostihy vlastně podobaly štvanici, na jejímž konci však vítěze čekala místo usmrcené kořisti cena. Teprve v roce 1811 se jela v Bedfordu první steeplechase na uměle vytvořené dráze.